Jak je to v dnešní době s flexibilitou na pracovním trhu?

Když se budeme bavit o nabídce částečných úvazků v ČR, tak v minulém roce činila jejich nabídka dle Eurostatu 5,7 % celkové nabídky pracovních míst v ČR. Z praxe vám mohu říci, že flexibilní práci nejvíce brání stereotypy v hlavách liniových nadřízených a je třeba pracovat právě s tím. To také v Marter kromě nabídek práce na inzertním portálu děláme. Další číslo, které bych ráda zmínila je 28 % pracovních nabídek s možností práce z domova. Při čemž v roce 2021 tato nabídka tzv. home office činila 40 %. Můžeme zde sledovat trend poklesu nabídky ze strany firem. Přitom Češi už neberou home office za pracovní benefit, ale jako standard na pracovním trhu, který požadují. Navíc dle dlouhodobé studie z let 2007 – 2012 od United States Patent & Trademark Office produktivita zaměstnanců, kteří pracovali na dálku, stoupla o 4,4 %.

A jak může taková flexibilita v praxi vypadat?

Může to být částečný úvazek, práce s možností tzv. home office (práce z domova), pružná pracovní doba, tzv. remote working, nebo možnost pracovat prakticky odkudkoliv a nemusíte chodit do firmy, nebo sdílené pracovní místo, kdy na jedné pozici pracují dva zaměstnanci.  

Když se bavíme o flexibilitě práce, měli bychom si uvědomit, že částečný úvazek nemusí být nutně na 4 hod denně. Může se jednat o hodinu nebo dvě, kterou pracujete. Získáváte nějaký příjem. Zaměstnáváte mozek a hlavně máte seberealizaci kromě role rodiče, pečující osoby aj.  Flexibilní úvazky nejsou však jen přáním rodičů nebo osob pečujících. Jedná se i o přání tvz. freelancerů, jedinců pracujících na živnostenský list sami na sebe. Flexibilita práce vám umožňuje řídit si svůj čas do jisté míry sám. 

Mají si o ní zaměstnanci říkat? A pokud ano, vědí, jak na to?

To je hodně dobrá otázka. Pokud potřebujete flexibilní zaměstnání. Řekla bych si o něj. Nebojte se říci, jaké podmínky pro práci potřebujete a nabízet cesty hledání výhodného řešení pro obě strany, vás i vašeho zaměstnavatele. Na pracovním pohovoru je vždy hlavní ukázat svou přidanou hodnotu pro daného zaměstnavatele a jeho obchodní cíle. Zkombinujte tedy svou nabídku, to co do firmy přinášíte se svými potřebami a tím, že potřebujete flexibilní práci. 

Mám pro vás dobrou zprávu. Podpoří vás i stát. Od února 2023 bude platný nový zákon zvýhodňující částečné úvazky. Je to takový náš malý úspěch. Zákon zavádí slevu na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pro zaměstnavatele ve výši 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, za které bude sleva náležet. Sleva se vztahuje na uzavřené zkrácené úvazky v rozsahu 8 až 30 hodin týdně s těmito skupinami zaměstnanců: o osoby starší 55 let, rodiče dětí do 10 let (včetně pěstounů), osoby pečující o někoho blízkého, kdo je odkázán na cizí pomoc (stupeň závislosti II), studenty středních nebo vysokých škol, osoby se zdravotním postižením na nechráněném trhu práce a osoby na rekvalifikaci. Sleva na pojistném se bude ještě vztahovat na zaměstnávání osob mladších 21 let, u nich ale nebude podmínkou zkrácený úvazek. Cílem je v tomto případě podpořit obecně vstup mladých lidí na trh práce.

Tato podpora se týká zaměstnavatelů nad 50 zaměstnanců. Pokud je to případ vašeho stávajícího nebo nového zaměstnavatele, kam byste chtěli nastoupit. Neváhejte mu o této možnosti říci.

Co nabízí Marter? A proč jste se rozhodli věnovat se právě tomuto projektu?

Našim cílem je sladit rodinný život s pracovní kariérou dle potřeb každého rodiče. V České republice máme jedny z nejhorších negativních dopadů rodičovské dovolené a mateřství na budoucí kariéru i život žen. Evropská Unie nás opakovaně napomíná, že bychom s tím měli něco dělat.

Osud mě nasměroval na tento společenský problém, když mi otěhotněla kamarádka z vysoké školy Kristýna, a stala se tak první mámou v kolektivu. Najednou jsem zjistila, že rodičovská dovolená není jen „růžové období“. Vytváří také velký negativní dopad ve společnosti, a to pro kariéru a budoucnost žen.

V ČR máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených na světě, a to až čtyři roky na jedno dítě (tři roky placené příspěvkem). Toto specifikum a zároveň luxusní fakt s sebou však přináší i určité negativní dopady jako sociální izolaci vyvolávající frustraci, deprivaci, depresi i syndrom vyhoření. Dále riziko alkoholismu, jelikož pětina veškerých registrovaných alkoholiček začíná pít právě na rodičovské dovolené, a v neposlední řadě vysokou nezaměstnanost cílové skupiny. Ta na konci minulého roku dosahovala 59,9 % u žen s dítětem ve věku do čtyř let. Řekla jsem si: Tak takhle ne! Nedokázala jsem se smířit se stavem věcí. Protože jsem jako buldok, který si jde za svým cílem, bavila jsem se s lidmi, prováděla průzkumy, dávala dohromady data, nápady a nakonec vznikl Marter, vzdělávací a networkingová platforma pro ženy i muže na nebo po rodičovské dovolené.

Pomáháme s návratem na pracovní trh

To znamená, jak do stávající nebo nové pracovní pozice, tak s osobním růstem v obecné rovině nebo se začátky a rozvojem vlastního podnikání. Pomáháme také firmám s nastavením firemní prorodinné politiky, vzděláváním manažerů a zaměstnanců na rodičovské i se vzděláváním a komunikací se zaměstnanci na rodičovské. Také tvoříme stále rostoucí komunitu proaktivních rodičů (aktuálně jich je více než 7 500), kteří věří, že rodičovská není brzda, když nechcete. Zcela zdarma zde najdou inspiraci, rady a tipy pro osobní i kariérní růst, nebo vlastní podnikání, podporu, informace i bezpečný a podpůrný prostor pro sdílení starostí všedních dní. 

Před měsícem jsme spustily mentoringový program: Rodičovská není brzda. Mentorkami jsou v něm zkušené matky, manažerky, ředitelky a podnikatelky. Naše mentorky moc dobře znají situaci, kdy musí ženy skloubit péči o rodinu a svůj kariérní růst. Mají co předat v obou oblastech. Proto jsme si je vybraly jako vzor pro ostatní holky, ženy, mámy na nebo po rodičovské, které stejně jako ony chtějí kariérně růst nebo budovat své podnikání, ale do toho být také mámou, partnerkou a spokojenou ženou.

Primárně je váš web určen pro rodiče malých dětí. Podle Vás by ale mohl být užitečný i sendvičové generaci. Co může lidem, kteří se snaží skloubit péči o seniory děti a zaměstnání, nabídnout?

Jak jsem již řekla. Flexibilita práce není jen pro mámy malých dětí, ale přináší výhody pro širší spektrum kandidátů, kteří nechtějí nebo nemohou pracovat klasickým způsobem. Navíc věřím, že právě ve skupině tzv. sendvičové generace bude i spousta matek malých dětí. 

Marter má za cíl nejen přes inzertní portál práci nabízet, ale také edukovat zaměstnavatele a celou společnost tím, že tento pro někoho nový způsob práce přináší své výhody a umožňuje oslovit více kvalifikovaných kandidátů. Mezi naše činnosti patří osvěta téma flexibility práce. Pracujeme na tom, aby možnosti pracovat dle svých potřeb mělo čím dál více lidí. Sendvičová generace má své specifické potřeby, jako matky a otcové malých dětí. Tak proč jim nenabídnout tento nástroj, když už existuje. Pokud pomůžeme najít práci, kde budou spokojení další lidé. Budeme jedině rádi.   

Biologické stárnutí a změny s ním spojené

Některé změny můžeme zaznamenat již na první pohled ve vzhledu seniora. Dochází ke ztenčení kůže, ztrátě její pružnosti. Mnoho změn probíhá ale také uvnitř lidského těla. Snižuje se např. vitální kapacita plic, ubývá svalová hmota včetně svaloviny trávicího ústrojí. Zpomaluje se trávení samotné. Snižuje se imunita, oslabují se smysly. Se stářím je také spojována hypertenze. Cévy ztrácí svoji elasticitu.

Senioři se hůře pohybují. Jedním z důvodů je atrofie svalů, ke které dochází ve vyšším věku. Kosti jsou křehčí a také lehčí. Pro předejití zmíněnému úbytku svalů je nutné zachovat si pravidelný pohyb. Ten nejenže přispívá k lepší fyzické kondici, ale je také prevence proti zraněním a pádům.

Se zhoršením smyslů souvisí snížené vnímání. Na to je důležité myslet zejména při komunikaci se seniory. Přibližně u 30 % seniorů dochází k výraznému zhoršení sluchu. Zrak se zhorší dokonce 90 % lidí po 60. roce života. 

Starší lidé mohou mít potíže se zapamatováním nových událostí a informací. Dávné události zůstávají uchovány, mohou však být emočně či obsahově zkresleny.

Stárnutí a změny probíhají u všech lidí podobně, ovšem různou rychlostí. Velmi záleží na okolnostech, v jakých se daný jedinec nachází. Některé věci je možné ovlivnit, a proto se velmi doporučují tyto zásady:

• být k sobě samým laskaví,
• naslouchat svému tělu,
• nebát se svěřit svému lékaři či komukoliv blízkému.

Co se děje s našimi vztahy a osobností ve stáří?

Další oblastí, kterému se studenti a studentky FF MUNI v rámci zpracovávání tématu stárnutí a změny věnovali, byly vztahy a osobnost seniora.

S přibývajícím věkem se mění způsob, jakým lidé fungují v sociálních interakcích. Senioři nenavazují tak často nové vztahy. Se stoupajícím věkem se snižuje extraverze a senioři začínají být více introvertní. S odchodem do důchodu se pojí také možná ztráta kontaktu s kolegy z práce, někteří přátelé mohou umírat.

Jednou z nejtěžších zkoušek pro člověka bývá ztráta partnera. Ta postihuje častěji ženy. Mohou se objevovat pocity osamělosti, opuštěnosti, ztrátě smyslu života apod. Pomoct s přijetím ztráty může rituál (např. pohřeb). O to důležitější jsou pak pro seniory blízcí a známí. I tento okruh lidí se s přibývajícím věkem může zužovat. 

Proto je dobré nezapomínat na své blízké a udržovat s nimi pravidelný kontakt. Vztah s vnoučaty neovlivňuje pozitivně pouze život seniora, ale také život vnoučat. Vnouče přináší prarodičům nové podněty, vyjadřuje mu lásku, poskytuje seniorovi prostor pro seberealizaci. Prarodičovství je důležité nejen pro ženy, ale i pro muže.

Více informací o proměně vztahů a osobnosti ve stáří najdete v materiálech, které studenti a studentky vytvořili.

Zpočátku snadno zvládnutelné úkoly se pomalu, plíživě mohou zvětšovat a nabalovat jako sněhová koule, která ochotného příslušníka sendvičové generace jednoho dne prostě zavalí. Únava, stres, vyčerpání a později i frustrace a vyhoření s sebou mohou přinést i zdravotní obtíže a vyřadit ochotného jedince ze zapojení do jakékoliv pomoci.

Protože si mnoho z nás své potřeby často ani neuvědomuje, je dobré se nad nimi občas cíleně zamyslet. Ať už jste v roli člověka sendvičové generace delší dobu nebo jste se v ní ocitli nedávno, zkuste si své potřeby připustit a nerezignujte na jejich naplňování. Někdy je potřeba najít člověka, se kterým můžete svoji situaci probrat a ve společném rozhovoru si ujasnit, co by vám vlastně pomohlo. Nová životní situace ve vás může vyvolávat neklid a napětí a díky tomu i ztrátu nadhledu a schopnosti objektivně posoudit, co v dané chvíli skutečně potřebujete. Jako první vodítko vám může posloužit toto krátké rozlišení možných potřeb.

Jaké jsou potřeby sendvičové generace?

1. Informace, kam se obrátit o radu, o pomoc

Každá nová situace přináší nejistotu a zmatek. V roli sendvičové generace se člověk neocitá náhle. O to je někdy jeho situace horší – plíživé změny nenutí tak intenzivně k hledání řešení. Zhoršující se situace, nutnost větší péče o starší členy rodiny, zhoršování vlastního zdravotního stavu a zvyšující se nároky na pomoc od generace mladší mohou vést k neřešitelným situacím. Kdo potom poradí, pomůže? Základní informace byste měli dostat na sociálním odboru příslušné obce, v případě Brna existuje socio infocentrum zřízené Magistrátem města Brna. Další základní sociální poradenství by vám měla být schopna poskytnout sociální pracovnice každé sociální služby zabývající se danou cílovou skupinou. Existují i poradny zaměřené na odborné sociální poradenství. 

2. Čas na vztahy se všemi členy rodiny – partnerem, dětmi, sourozenci…

Ať už vás některý z členů rodiny potřebuje sebevíc, nezapomínejte i na další blízké. Vztahy v rodině jsou to nejcennější, co máme. Nejenže vám další lidé mohou pomoci, být vám oporou, ale každý kontakt, rozhovor, setkání nás sbližuje, často dobíjí energií a přivádí na jiné myšlenky. Není nutné se neustále rozdávat na jednom místě, přestože je vás na něm velmi potřeba. Má smysl se setkávat i s těmi, kteří nepotřebují vaši pomoc a zdánlivě by mohli počkat. Do vašeho života ale patří a příležitostí, kdy se s nimi můžete setkat, postupem času ubývá. 

3. Čas pro sebe, pro svůj život, pro své zájmy

Ne nadarmo se říká, že kyslíkovou masku musí zachránce nasadit první sobě a až později těm okolo. Sil má každý omezené množství a bez dobíjení baterek může vyhořet rychleji, než si je ochoten připustit. Víte, co dobíjí baterky vám? Dokážete pravidelně dočerpávat energii a “sobecky” myslet na sebe? Nejen vztahy, ale i samota je pro člověka velmi potřebná. Věnovat se sám sobě, svým myšlenkám, svému zdraví, svému vlastnímu vnitřnímu životu.
Zdá se, že to přeci počká… Nečekejte a najděte si čas pro sebe pravidelně a dřív než bude pozdě.

4. Pomocnou ruku 

Je naprosto v pořádku, když si na některé práce zajistíte pomoc. Ať už se jedná o úklid, o pomoc s péčí o staršího příbuzného nebo o hlídání dětí. 
Pomocí vám může být i ambulantní, terénní nebo pobytová sociální služba. Je zbytečné ji odmítat a snažit se vše zvládnout sám. Bohužel téměř všude je kapacita těchto služeb napnutá a je těžké ji v potřebné míře sehnat. Začněte se alespoň o nabídku ve vašem okolí zajímat včas, dříve, než bude vaše situace nezvládnutelná.

Pokud služba, kterou chcete využít, není v tomto přehledu k nalezení, nejedná se o oficiální službu realizovanou dle zákona o sociálních službách, její zřizovatel porušuje nebo alespoň obchází zákon a často nabízí spornou kvalitu služby. 

Se stářím související ztráta fyzických sil, zhoršování pohybového aparátu, smyslového vnímání a celkově zdravotního stavu člověka jeho okolí nepřekvapí. O něco náročnější na přijetí a pochopení jsou pro okolí psychické změny seniora, které se u někoho dříve a u jiného později začínají projevovat. Možná sami na svém rodiči vidíte, jak se zhoršuje jeho schopnost vnímání, pozornost, paměť, představivost, myšlení. Také vás může překvapit snižující se schopnost adaptace na nové situace, nebo neobvyklý strach, až úzkost, přinášející nejistotu do každodenních činností. Velmi častý je jev, kdy starší, dříve aktivní a činorodý, člověk dává přednost svému klidu a stereotypu a pokud nemá silnou motivaci k nové aktivitě, nerad mění své zvyky a zaběhnutý režim. 

Na jaké změny ve stáří se můžeme připravit

Další změny, týkající se citového života se projevují větším sklonem k plačtivosti, přecitlivělostí, větší zranitelností a celkově větší emoční labilitou. Senioři v období pozdního stáří se mnohem méně zajímají o události okolního světa, soustřeďují se na sebe a své problémy. Velmi často mají oslabenou vůli a důslednost (ta se projevuje např. zhoršenou péčí o sebe, o vlastní prostředí). 

Takové projevy už zatěžují nejen střední generaci, ale i generaci nejmladší. Děti často neví, jak na zvýšenou lítostivost a rychlé střídání nálady u babičky nebo dědy reagovat. Mnohokrát je takové chování velmi nesrozumitelné nejen pro děti, ale i pro dospělé. A je to pochopitelné. Vidět, jak se blízký člověk, kterého znám roky, mění a svým způsobem ztrácí, není snadné.  Nezbývá ale nic jiného, než se na tuto skutečnost připravit, přijmout ji a vyrovnat se s ní. Zároveň i pomoci dětem, aby dokázaly k prarodiči přistupovat s respektem a úctou, i když se tak výrazně mění. 

Mami, tati, jsi to ještě ty?

Často ve svém okolí změny u starších lidí pozorujeme. U svých vlastních blízkých pak můžeme mít dojem, jakoby s námi mluvil někdo úplně jiný a ne ten, koho celý život známe. Jde ale opravdu o změnu nebo jen o zvýraznění některých rysů osobnosti, které člověk v produktivním věku dokázal ovládat a usměrňovat? Výzkum duševního zdraví skotské mládeže z roku 1950 z Univerzity v Edinburghu a na něho navazující výzkum stejné skupiny lidí po více než 60 letech ukázal překvapivé výsledky. Samotné vědce překvapilo, jak se zkoumaní lidé v průběhu svého života změnili. Náporu věku odolaly jen dvě vlastnosti, svědomitost a temperament, v mnoha jiných směrech byli staří lidé jiní než v době svého mládí. 

Nezáleží na tom, jestli jde o skutečnou změnu nebo jen o zvýraznění dávno existujícího. Staří lidé se prostě mění – ať už k lepšímu nebo k horšímu. V každém případě ale zůstávají součástí naší rodiny. U změn k lepšímu, kdy se z panovačné semetriky stala tichá hodná paní nebo z despotického otce rozesmátý stařík, to může být pro všechny kolem úleva. U změn k horšímu nemá smysl se zlobit, rozčilovat a řešit, proč je babička nebo děda najednou tak mrzutý, nespokojený. Nebo proč se z úzkostlivé strážkyně pořádku stala žena nedbající na čistotu ani svoji, ani své domácnosti.

Prostě to přijmout…

Zkuste k seniorovi, ve kterém nepoznáváte svého rodiče nebo prarodiče, přistupovat s laskavostí.

Přijímejte ho a nepokoušejte se ho vrátit do té podoby, kterou jste znali. 

I nejmladším členům rodiny ukazujte, jak s ním jednat a mluvit. Neodsuzujte ani ty nejhorší mrzouty, vždyť zatím i přes množství výzkumů v této oblasti není vůbec jasné, co se vlastně v hlavách některých starších lidí děje. A navíc, nikdy nevíte, jaká vlastnost se právě u vás jednou zvýrazní, vystoupí do popředí. Aby pak vaše děti a vnoučata neříkali: Teda, kdo by řekl, že z něho jednou bude takový protiva? 

Naslouchejte

Děti s vámi nemusí komunikovat slovy, ale mohou vysílat signály neverbálním způsobem. I ve vlastním zármutku a množství úkolů spojených s vyřizováním pohřbu si najděte čas a vnímejte, co děti sdělují. Někdy stačí chvíle vaší blízkosti, společné mlčení, krátká procházka. A také ujištění, že se dítě může zeptat na cokoliv – žádná otázka není nevhodná a neměla by zůstat nezodpovězená. I vaše “nevím” je odpovědí. A v souvislosti se smrtí přece i my dospělí mnoho věcí nevíme. 

Buďte nablízku a nelžete dětem

Dětem říkejte pravdu, nelžete jim. To je asi nejpodstatnější na tom, jak s dětmi mluvit o smrti. I těžká pravda je pro dítě zvládnutelná, pokud cítí oporu a blízkost svým nejbližších. Jakmile pocítí, že je vnímáte, získají jistotu a důvěru. I ony v těchto chvílích potřebují oporu, potřebují, aby jim někdo byl nablízku. Vaše pozornost se pochopitelně zaměřuje na zařizování všeho potřebného. Nedopusťte ale, aby děti cítily opuštěné a odstavené od všeho, co se kolem nich děje.  

Respektujte

Každý z nás na odchod člena rodiny reaguje jinak. Děti mohou projevovat různé emoce, mohou vše zpracovávat neobvyklým způsobem – šok, smutek, vztek, apatie, úleva… Jejich emoce se také mohou rychle měnit. Empatická reakce, přijetí jejich pocitů, pomoc s jejich zpracováním – to je role rodičů nebo prarodičů, kteří mají být dětem zvláštní oporou.  

Vzpomínejte

Ať už byl život zemřelého jakýkoli, dejte dětem možnost rozloučit se s ním. Zvolte vhodný rituál, o zemřelém mluvte, vzpomínejte na něho. Účast dětí na pohřbu nebo společném rozloučení je v žádném případě nijak nepoškodí. Spíš naopak. Pomůže jim se zpracováním ztráty. I pozdější vzpomínání na zemřelého jim přinese poznání, že jsme s předchozími generace spojeni a že v našich životech stále zůstávají.

Zapojte děti

I malé děti se mohou podílet na přípravě rozloučení. Nebojte se je zapojit do jednoduchých činností i například do výběru květin k pohřbu i oblečení pro zemřelého. Díky možnosti pomáhat se děti budou cítit silnější a se ztrátou se dokáží lépe vyrovnat. Přehnanou ochranou jim neprospíváte.

Pokračujte v životě

Stabilita jednotlivých členů rodiny i rodiny jako celku se po ztrátě jednoho jejího člena vychýlí a jejímu obnovení pomůže návrat k běžným každodenním rituálům. Vraťte se k nim co nejdříve a dovolte dětem zachovat obvyklé zvyky a jejich denní řád. Také uvolnění prostřednictvím hry, sportu, tělesné aktivity nejen dětem pomůže toto období překonat co nejlépe.