Senioři jako sendvičová generace
myslet_na_sebe

Nezapomínejte myslet i na sebe

Mnoho lidí „sendvičové generace“ se po čase začíná skutečně cítit jako vnitřek sendviče stlačovaný v kontaktním grilu. Tlak z jedné i z druhé strany je stále větší a větší, a pokud si ho daný člověk nepřipustí včas, může ho až zničit. Je nesmírně důležité nezapomenout myslet na sebe.

Myslet na sebe není sobectví

Někteří se obávají, že myslet na sebe je sobectví. Ale ona je to spíše povinnost, která nám umožňuje myslet na druhé – starší i mladší – a být jim prospěšný. Jediná cesta, jak se vyhnout přetížení a z něho plynoucích potíží – fyzických obtíží, ztrátě motivace, rozladěnosti a podrážděnosti, je prevence.

Ale na to nemám čas. Hlídám vnoučata, protože mladí musí do práce a nestíhají a odpoledne musím za rodiči, potřebují uklidit a navařit, protože to už nezvládají.

Takto často reagují lidé sendvičové generace, když si mají najít čas na svoje koníčky, přátele, vlastní odpočinek, relaxaci.

Nepřeceňujte své síly a nepodceňujte své pocity

Zpomalte! Péče sama o sebe se musí stát Vaší prioritou. Není to totiž projev nezájmu o druhé, ale naopak. Správný odpočinek Vám umožní lépe se věnovat svým drahým.

I když milujete svá vnoučata a je pro vás potěšení trávit s nimi čas, i když cítíte vděk a lásku ke svým stárnoucím rodičům a chcete jim co nejlépe posloužit a pomoci v jejich stáří, cíleně myslete i na sebe. Vyhraďte si čas jen pro sebe, svoje koníčky, svůj klid. Naučte se odpočívat. Uvidíte, že se vám takto „ztracený“ čas bohatě vrátí, budete mít mnohem větší chuť a sílu pro obě strany Vašeho „sendviče“.

Jakmile bude velká nerovnováha mezi tím, co ze sebe vydáváte, a tím, co sami načerpáváte, negativní důsledek se velmi rychle dostaví. Může nastat situace, kdy budete nejen vyčerpaní fyzicky, ale i psychicky. Ztratíte chuť a energii a místo laskavé pomoci začnete svým blízkým vyčítat, že po vás stále něco chtějí.

Naučte se rozlišovat priority. Myslet na sebe mezi ně patří

Laskavě, klidně, mile, ale pevně odmítněte to, na co Vám již síly nezbývají a co musí počkat. I když se může stát, že Vaše asertivní odmítnutí spustí lavinu výčitek, zůstaňte stále laskaví, ale pevní. Svoji pomoc poskytujte jen do té míry, kolik opravdu zvládnete. Pečujte i o sebe – především si vyčleňte čas sami na sebe, na to, co Vás těší a baví. Můžete si jít zacvičit, odjet na výlet, navštívit přátele, jít na masáž, jen tak sledovat oblíbený film…

Nebojte se požádat o pomoc a úkoly delegujte

Oslovte své příbuzné, i když se vehementně brání, a zkuste je do nutné pomoci vtáhnout. Nezapomínejte na svého partnera a neodsunujte ho na vedlejší kolej. Neopouštějte svou profesi, alespoň částečně zůstaňte v kontaktu se svým pracovištěm. A pokud je to třeba, neostýchejte se vyhledat odbornou pomoc v poradně nebo v organizaci poskytující sociální služby. Může se jednat o pomoc pro Vás samotné nebo o pomoc s péčí o Vašeho blízkého.

Mějte soucit sami se sebou a buďte pravdiví k sobě i ke svým blízkým

Mluvte o svých pocitech, svých potřebách, nepotlačujte je. Někdy se zátěž zvyšuje nenápadně, postupně a aniž si člověk uvědomí příčinu, začne se cítit přetížený, unavený. Snaží se vyhovět všem kolem sebe, zvládat pomáhat tuhle i támhle, být k dispozici kdykoli je to potřeba. Zpočátku radostná pomoc a naplnění i vlastní potřeby být užitečný a důležitý se někdy stane zátěží, kterou ale okolí bere za naprosto automatickou a samozřejmou.

Ale platí, že když máte hořet, musíte také přikládat. Jinak vyhoříte.